Předchozí ročník 2011

7. ročník konference Říční krajina

se konal ve dne 5. – 7. října na půdě Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Konference se zúčastnilo 114 účastníků z České republiky a Slovenska reprezentujících správce vodních toků, státní správu, ochranu přírody, vědecké a výzkumné instituce, zejména univerzity, projekční a stavební firmy i neziskové organizace. Prioritními tématy konference byly dynamika a retence vody v říčních nivách, devastace pramenných oblastí řek a ekologická správa vodních toků.

Program konference si můžete prohlédnout zde. Sborník příspěvků je stále možné objednat na adrese info@koaliceproreky.cz za cenu 120 Kč + poštovné.

Účastníci této konference společně sestavili výzvu zodpovědným politikům, která žádá o jejich zasazení a usilování o zodpovědný přístup k vodním tokům. Tato výzva byla adresována ministrovi životního prostředí ČR, ministrovi zemědělství ČR, předsedům Výboru pro životní prostředí, Hospodářského výboru a Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Celé její znění si můžete přečíst zde.

O poslání konference, povodních a dopadu využití okolní krajiny na jejich vznik na vlnách ČRo Radiožurnál debatovali předseda Koalice pro řeky David Pithart a ředitel sekce vodního hospodářství MZe Pavel Punčochář. Záznam naleznete na stránkách ČRo nebo si jej můžete poslechnout zde.

Pohled do konferenčního dění:

Přečtěte si zprávu o exkurzi účastníků konference Říční krajina k řece Bečvě 7.10.2011

Řeka, která si vydobyla zpět svůj prostor

Hustě prší a ze dvou autobusů, přistavených k Přírodovědecké fakultě v Olomouci, odjíždí jeden zpět do garáže. Někteří účastníci exkurze se zalekli počasí. Zatím netuší, o co přišli. Zdaleka ne jen o své nahlášené bagety, které přenášíme do zbylého autobusu s vidinou vydatného oběda.

Vyrážíme ke štěrkonosné Bečvě, která si během povodní v roce 1997 neurvalým způsobem prorazila umělé koryto a vymodelovala si jiné – hezčí. David Veselý z povodí Moravy, který exkurzi připravil a provádí nás, upozorňuje nejprve na mostě za Přerovem na „původní“ upravené koryto, abychom mohli srovnat rozsah změn, které nastaly po povodni. Koryto je zahloubené snad 4-5 m pod úroveň terénu, řeka má břehy strmé a nepřístupné. Zastavujeme u Oseka nad Bečvou, u první nátrže, kde řeka vytvořila několik nových teras. Rozsah transportu materiálu je neuvěřitelný, a to je již většina plochy nánosů pokryta vegetací náletových dřevin, takže štěrk přinesený řekou není vidět. Jen tok a jeho okolí jsou lemovány štěrkovými lavicemi, tvořenými šedými oblázky, které jsou obnovovány a přemisťovány při každé větší vodě. Dochází nám, že obnovovat upravené koryto nenapadlo ani správce toku, protože rozsah nátrže je tak enormní, že by náklady na takovou „opravu“ muselý stát neuvěřitelné sumy. Zbytky původního opevnění leží uprostřed nového toku a obohacují heterogenitu stanovišť. „Řeka v nové podobě přitahuje lidi – pěšky, na koních, se psy i bez plavek“ poutavý výklad D. Veselého doplňuje Petr Pařil z Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy University v Brně: „Každá heterogenita proudění, každá tůň, tišina má jinou teplotní dynamiku, což se okamžitě projeví na osídlení vodními organismy“. Nakonec Filip Lysák přináší náruč invazních rostlin, které okamžitě zahájily úspěšný útok na nově vytvořené niky – ochutnáváme hlízy kvetoucího topinamburu a učíme se poznávat další cizácké druhy naší flóry. Pozorujeme všudypřítomné zelené nárosty perifytonu – změlčené koryto s prosvětlenými tišinami musí mít nutně lepší samočisticí schopnosti než koryto původní.

Druhá zastávka na lokalitě Famílie reprezentuje nátrž, která stále pokračuje ve svém zařezávání do původní říční terasy, a to i za každé větší vody. Jsou ohroženy chaty, vzdálené několik desítek metrů od břehu; probíráme proto s D. Veselým varianty stabilizace koryta či jeho odklonu: paralelní boční koryto, spící opevnění či výhony, usměrňující proud směrem od chat? Pohled na řeku směrem ke zvedajícím se kopcům podhůří Beskyd je úchvatný a připomíná kanadskou řeku: šedé štěrkové lavice s červeným rdesnem, terasy pokryté přirozenou náletovou vegetací a v dálce zvedající se hory. Prolézáme břehy a fotografujeme pohřbené kmeny mrtvého dřeva, které eroze opět obnažila po stovkách či tisících let.

Na třetí zastávce prozkoumáváme nově modelovaný tok v krajině lužního lesa. Řeka krájí pozemky a vytváří nové; aniž by se majitelů ptala. Zatímco štěrkové nánosy tiše porůstají pionýrskými dřevinami a bylinami – například rajčaty – úředník je zaskočen, že na místě lesa už není les a kdože tedy má ten les obnovovat, když je na to zákon? Naše civilizace nemá ráda spontánní přírodní procesy tohoto rozsahu, nevejdou se do škatulek.

Vracíme se od řeky, která si vydobyla prostor. Výsledkem je atraktivní území, které přitahuje návštěvníky, expanze nik, které osidlují druhy říční krajiny, návrhy na přírodní rezervace, lepší trdliště pro ryby, tlumivý efekt nového koryta během povodňových situací. Pršelo celou dobu, ale nelitujeme- takovou řeku si budeme pamatovat.

David Pithart

.