Řeky a biodiverzita
Přirozené říční ekosystémy poskytují domov mnoha druhům vodních a mokřadních organismů. Potůčky, říčky, řeky i jejich okolí jsou za běžných podmínek osídlovány společenstvy ryb, savců, ptáků obojživelníků a řady bezobratlých živočichů – jsou to například mlži, raci, blešivci, perloočky, larvy vodního hmyzu – chrostíci, jepice, pošvatky, pakomáři či brouci. Také mnohé skupiny rostlin zde nacházejí své místo – z těch nejmenších můžeme zmínit řasy, dále můžeme nalézt vodní mechy a cévnaté rostliny. Všechny skupiny rostlin i živočichů mají ve fungování vodního ekosystému své nezastupitelné místo. Zelené rostliny jsou primárními producenty biomasy, která je využívána herbivory, ti se stávají potravou predátorů, např. dravých larev hmyzu nebo ryb. Přítomnost všech skupin živočichů a rostlin vytváří pestrou mozaiku života pod vodou – biodiversitu. Ta je uznávanou hodnotou chráněnou mnoha světovými úmluvami a deklaracemi jako dědictví, které je člověk povinen předávat dalším generacím. Kromě této vlastní vnitřní hodnoty je biodiversita i nezbytnou podmínkou procesů, které v ekosystémech probíhají a dávají základ službám, využívaných člověkem, jako je samočištění vody, stabilizace koloběhu živin, vody a uhlíku, produkce ryb a dalších.
Vysoká biodiversita především odráží různorodost stanovišť, biotopů a ekosystémů. Střídání peřejí a tišin, proudných a klidných úseků toku, různých substrátů dna (kameny, štěrk, písek, bahno), stromy kořenující ve vodě i mrtvé dřevo, to vše zvyšuje nabídku biotopů pro organismy. Relativně široká a mělká koryta, v mírnějším sklonu pak meandrující tok řeky a nivy s přirozenými rozlivy, mokřady, tůněmi, říčními rameny a lužními lesy jsou osidlovány velmi bohatými společenstvy organismů, takže například říční nivy jsou, pokud jde o biodiversitu, jedny z nejbohatších ekosystémů na světě.
Diverzitu vodního prostředí zásadním způsobem ovlivňuje dynamika průtoku. Neustála změna hladiny v řece, kdy suchá období střídají rozlivy velké vody, vytváří velkou pestrost na řeku vázaných biotopů. Z hlediska uchování diverzity je nutné rozeznávat tři úrovně zvýšených průtoků v řece. První úroveň představuje tzv. „flushing flow“ neboli „oplachovací“ průtok. Tento průtok zabraňuje nadměrnému zarůstání koryta vegetací a odnáší nánosy jemného organického i neorganického sedimentu. Za výsledný tvar přirozeného koryta odpovídá korytový či korytotvorný průtok („bankfull flow“). Ten představuje druhou úroveň říčních průtoků a přirozeně se opakuje v rozpětí jednoho až tří let. Nejvyšší úroveň představuje tzv. „floodplain-maintenence flow“, kdy se řeka rozlévá do celé nivy. Tento průtok je doprovázen významnou erozní činností, kdy jsou narušovány biotopy v korytě i jeho blízkosti a tím současně uvolňován prostor pro další sukcesi a osídlení novými (tzv. pionýrskými) druhy.
V naší říční krajině však došlo v minulosti k mnoha zásadním změnám, které toto původní bohatství biodiversity zredukovaly na zlomek svého původního stavu. Na mnoha kilometrech řek i potoků byly a jsou prováděny technické upravy, často chybí přirozený substrát říčního dna, břehy byly opevněny a upraveny do vysokého sklonu, chybí litorální porosty, chybí přirozená různorodost biotopů (tůně, štěrkové či písčité lavice, peřejnaté úseky).
V celé České republice jsou toky přehrazeny přičnými migračními překážkami v počtu asi 6000 (vyšších než 1m).
Přirozený hydrologický režim byl narušen v důsledku zásahů jako jsou výstavby jezů, plavebních stupňů, přehrad a malých vodních elektráren. Rozsah přirozených rozlivů, klíčový pro existenci mokřadů, tůní a mrtvých ramen v nivách byl omezen na zlomek svého původního rozsahu a kapacity.
Kvalita vody má, i přes mnohá zlepšení za posledních 20 let, z hlediska organismů v ní žijících stále nedostačující parametry (koncentrace pesticidů, hnojiv, hormonů a dalších látek s endokrinními účinky, látky pocházející z prostředků pro humánní hygienu, tepelné znečištění).
Tyto úpravy byly a jsou motivovány snahou odvést zvýšené průtoky co nejrychleji z krajiny, ochránit před povodněmi sídla, infrastrukturu a ornou půdu, získat stavební pozemky poblíž řek (zvláště ve městech), případně splavnit úseky řek. Mnohde tato opatření jíž dnes ztratila opodstatnění, případně lze uvedené potřeby řešit – částečně či zcela – i pomocí přírodě blízkých opatření.
Důsledkem zmíněných úprav toků došlo u většiny toků ke ztrátě biotopů a redukci počtu i druhové rozmanitosti vodních a mokřadních organismů. Naše toky jsou mnohdy chudé a nezajímavé, řeky připomínají mnohde kanály se špinavou vodou.
Možnosti nápravy:
Stále existují lokality, odkud se řada druhů může zpětně šířit, podmínkou je ovšemzvýšená nabídka biotopů a migrační prostupnost – konektivita. Toho lze dosáhnout tím, že nebudeme bránit procesům, vedoucím ke zvýšení prostorové a hydrické rozmanitosti (geodiversity) toků a říční krajiny. Především je třeba eliminovat další neopodstatněné negativní úpravy. Je nutné masivně podpořit revitalizace vodních toků, přičemž nejefektivnější a nejpřirozenější revitalizací je samovolná renaturace toku, využívající přirozené korytotvorné procesy. Postupně je možné ve spolupráci se sportovními rybáři odstraňovat příčné překážky v toku, omezovat umělé zarybňování a naopak podporovat přirozenou reprodukci ryb.
Z hlediska dynamiky průtoků se jako nedostatečná ukazuje stávající praxe stanovení minimálních zůstatkových průtoků v řece. Při této praxi má řeka sice zaručený malý stálý průtok, který je snad schopen zajistit hygienickou nezávadnost a přežití vodních organismu (dříve se tento průtok také nazýval minimální hygienický průtok), ale v žádném případě nemůže udržet rozmanitost vodního prostředí. Pokud je pro řeku zajištěn průtok dostatečně proměnlivý, je schopna se adaptovat i na celkově výrazně menší množství vody a krátkodobě snášet i zcela minimální průtoky.
Další informace:
http://www.arnika.org/tiskove-zpravy/ochrana-rek-a-zdrave-vodni-ekosystemy-se-vyplati
http://www.daphne.cz/projekty/ocrhana-vod
Zpracovali: Kateřina Kolaříková, David Pithart, David Veselý
Obrázky:
Obr. 1: Přehlížené společenstvo mikroorganismů: nárostové společenstvo rozsivek, železitých bakterií, prvoků a vířníků v prostoru jarního rozlivu v nivě Lužnice u Suchdola nad Lužnicí. Samočistící proces začíná: březen 2010, nahoře dosud sněhová pokrývka na zamrzlé ploše rozlivu.
Obr. 2: Příklad přirozeného toku, vhodného pro život vodních organismů. Je patrná heterogenita hloubky i proudění, písečný jesep vhodný k reprodukci pstruha, podemleté břehy vhodné jako úkryt pro raky a ryby a přítomnost mrtvého dřeva v korytě. Malše v Novohradských horách, foto D.Pithart.
