Řeky a říční krajina

Řeky jsou jedním ze základních činitelů veškerého dění na zemi. V jejich   bezprostředním okolí vzniká řada ekosystémů, které spoluvytvářejí říční krajinu. K ní patří  především vlastní mateřská řeka,  dále pak říční sedimenty (tzv. aluvium), a suchozemská niva. Jsou zde však vyvinuty ještě mnohé další součásti, jako břehy, povodňové valy, podpovrchové dno hyporeál, aktivní i odstavená ramena, tůně, jezera, povodňové stupně, pískové duny aj., vše se svým specifickým oživením. Řeky nelze oddělovat od své říční krajiny, která s nimi vytváří nedílný prostorový, funkční i časový celek, propojený složitými vazbami, které mu mimo jiné propůjčují jeho ekologickou stabilitu (Obr.1 a 2).  Říční krajiny mají zcela mimořádný význam v přírodních planetárních dějích, a také lidé v nich nalézají nejvíce prospěchu ze všech typů pozemské přírody. Jejich dosavadní bezohledné a chaotické exploatování způsobuje těžké destrukce, poruchy funkcí, hospodářské ztráty, ohrožování bezpečnosti i globální poruchy světového životního prostředí.

Česká republika má celkem 117 777 registrovaných toků o celkové délce 111 200 říčních kilometrů a podél nich se nachází něco přes 800 000 hektarů říčních krajin, neboli asi 10% celkové plochy státu. Nejvíce říčních krajin se nalézá v podobě pramenů a počátečních úseků řek, které však byly mimořádně silně postiženy odvodněním a přeměnou na zemědělské plochy (Obr.3). Proto již v těchto prvních úsecích říčních krajin dochází k závažným poruchám  vodního režimu. Prudké dešťové srážky zde nejsou dostatečně zachycovány, nemají kudy a často ani kam odtéci, takže v podobě povrchového odtoku tvoří proslulé bleskové záplavy. Soustředěním lokálních záplav dochází k povodním na středních a spodních úsecích řek, kde došlo rovněž k závažným zásahům do přírodních ekosystémů a tím k likvidaci přírodní protipovodňové funkce říčních krajin. Nepochopení jednoty říční krajiny současně vedlo k jejímu rozčlenění na izolované části (regulované koryto, niva přeměněná v pole, zastavěné plochy apod.), takže  uměle zvětšená povodeň způsobuje velké národohospodářské škody tam, kde dříve byla zdravá říční krajina a k žádným škodám v ní nedocházelo (povodně se jinde nemohou vyskytovat). Toto je jeden z nekonečné řady příkladů situace, která je na našich řekách a v jejich krajinách zapříčiněna nesprávným využíváním, a která se v souhrnném výsledku projevuje jako národohospodářská škoda, vyčíslované ve stovkách miliard Kč ročně.

V říčních krajinách probíhá mnoho složitých dějů, ovlivňujících celé životní prostředí (hydrorežim, kontrola atmosféry, ovlivňování klimatu, ekologická stabilizace, destrukce odpadu atd.). Ty bývají peněžně obtížně vyčíslitelné, ale víme, že život na Zemi není bez nich možný.  Tyto děje jsou podmíněny prostorovou a funkční propojeností všech částí říční krajiny, což není doposud respektováno, a bohužel ani pochopeno. Úkolem ekologů je složité systémy životního prostředí objasňovat a výsledky přenášet do společenské praxe. Mluvíme-li o řekách (stejně jako o kterékoliv jiném dílčím ekosystému), musíme je bezpodmínečně vidět v celé jejich spojitosti s okolní říční krajinou, bez které nemohou existovat.

Literatura: Štěrba, O. a kol., 2008: Říční krajina a její ekosystémy (monografie, UP Olomouc)

Zpracoval:  Otakar Štěrba

Obrázky:

Obr.1: Říční krajina prakticky nedotčená lidskou činností – soutok Big Salmon River a Yukonu v Kanadě. (Foto O. Štěrba).

Obr.2: Niva Moravy u Mikulčic – člověkem přetvořená niva s hospodařením, které je v souladu se základními funkcemi říční krajiny a má vysokou estetickou hodnotu (Foto O.Štěrba).

Obr.3: Morava u Otrokovic – příklad říční krajiny zcela přetvořené člověkem, kdy je řeka oddělena od své okolní říční krajiny a kdy dochází ke ztrátě řady jejích funkcí (více viz řeky a zemědělská krajina, ekosystémové služby). Foto O.Štěrba.