Řeky a ryby

Řeky tvoří odnepaměti přirozenou osu naší krajiny. Podél řek postupovalo první osídlení, po jejich břehu vedly cesty, propojující odlehlé samoty i velká města. Neúměrná zátěž hospodářského využití se ale musela časem projevit:  stejně tak jako člověka sužují civilizační choroby, začaly se i tyto „vodní žíly“ krajiny ucpávat a příroda  začala trpět nemocemi oběhového systému.

Jedním ze symptomů těchto chorob je kolaps migrace ryb. Díky tomu, že ryby stojí na vrcholu potravního řetězce vodních organismů a integrují tedy  informaci o jeho celkovém „zdravotním“ stavu,  je to symptom vrcholně důležitý.

Nejde však pouze o  překážky přerušující plynulý tok řek, stejně důležité je i propojení řeky s její údolní nivou, vytváření různorodého a bohatého vodního prostředí pro život ryb a v neposlední řadě podmínek pro jejich přirozenou reprodukci. Naším cílem tedy nesmí být pouze rybí migrace sama o sobě, ale vytvoření pestrého, silného a geneticky původního rybího společenstva prosperujícího ve zdravém prostředí našich řek.

Nesmíme se soustředit pouze na všeobecně známé ryby migrující na velké vzdálenosti mezi mořem a sladkou vodou (úhoři, lososi), ale také na ryby, které ze sladké vody nevytáhnou ani ploutev.  Řešení rybích přechodů musí být přizpůsobeno jejich výrazně nižším schopnostem překonávat překážky a specifickým reprodukčním nárokům. Pro fytofilní druhy ryb kladoucí své jikry pouze na ponořené rostliny je nutné  řešit propojení vodního toku s jeho údolní nivou, stejně jako jsou u proudomilných druhů důležité úseky se štěrkovitým charakterem dna vhodným pro jejich reprodukci (ostroretky, jelci, parmy). Důležité je také umožnit pronikání geneticky původních druhů všech tří úmoří dále na území České republiky

Migrace ryb neprobíhá pouze na velké vzdálenosti, ale především lokálně, kdy ryby cítí potřebu hledat bohatší potravní základnu, lepší stanoviště, čistší vodu, nebo prostě jen lokalitu  s menší konkurencí jedinců stejného druhu. Rybí přechody je proto nutné navrhovat nejen na „hlavních“ migračních trasách, ale musíme s nimi počítat při každém vytvoření nové migrační překážky nebo, a to je mnohem častější, v případě významné opravy nebo rekonstrukce stávajících příčných objektů.  Migrační překážku netvoří pouze jednotlivé příčné stavby, zvláště u menších toků byla v rámci úprav koryta mnohdy přehrazena celou kaskádou nízkých stupňů. V těchto případech není účelné zabývat se jednotlivými stupni, ale řešit celý úsek v rámci komplexní revitalizace toku.

Z hlediska reprodukce mnoha druhů ryb jsou důležité plochy zatopené vegetace, které ryby využívají pro kladení jiker při tření. Tyto fytofilní druhy v době před úpravami toku nalézaly potřebné plochy v nivě zaplavované při zvýšených průtocích. Najít podobné lokality u  současných upravených toků, mnohdy s oběma břehy opevněnými, je velmi obtížné. O to více si musíme vážit lokalit, kde je možné podmínky pro přirozenou reprodukci fytofilních ryb obnovit. V některých případech si takové parametry uchovala odstavená ramena – úseky původního říčního koryta uchované po úpravě v údolní nivě.

Zpracovali: David Veselý , Pavel Vrána, Daniel Gebauer
Obrázky:

Při pohledu na tento rybí přechod na řece Veličce nás snad ani nenapadne, že se jedná o umělou stavbu a že balvanitá konstrukce pod sebou ukrývá jeden a půl metru vysoký kamenný stupeň.

Jak dokládá tento výkres, stavěli se u nás rybí přechody již v roce 1929. Z dnešního pohledu by už ale tyto betonové konstrukce požadavkům na migraci nevyhověly.