Koalice pro řeky

350-018 cat-380 st0-149 250-352 cste

Řeky a voda ve městech


Koryta potoků a řek v obcích a městech musejí být především dostatečně kapacitní pro zajištění přiměřené ochrany zástavby před povodněmi. Koryta v intravilánech také většinou musejí být stabilní, neboť se nedostává mnoho prostoru pro jejich samovolný vývoj.  V dřívějších dobách byly tyto požadavky naplňovány převážně technicky pojatými vodohospodářskými díly. Byla budována geometricky pravidelná koryta, opevněná dlažbami a podobnými konstrukcemi. Taková koryta jsou však z ekologického hlediska výrazně degradovaná, většinou špatně vypadají a příliš neobohacují intravilánový prostor příležitostmi pro pobyt, oddych a rekreaci obyvatel. Paradox technických úprav koryt v intravilánech představuje to, že se snažily zajistit velkou průtočnou kapacitu, ale současně musely vyhovovat snahám o zmenšování prostoru vodních toků a niv ve prospěch zástavby. Průtočné perimetry vodních toků a niv byly zužovány, a co se tím ztrácelo na průtočné kapacitě, bylo doháněno zahlubováním a hydraulickým vyhlazováním koryt. Často však snaha získávat zastavitelné plochy vítězila nad rozvahou o protipovodňové ochraně. Koryta toků byla kanalizována, ale vliv redukce průtočného prostoru převažoval a povodňová rizika rostla.

Dnes se ukazuje, že staré koncepty řešení těchto protichůdných potřeb v řadě případů poskytují výsledky, které nevyhovují ani z hledisek ekologických, estetických a pobytových, ani i z hlediska protipovodňové ochrany zástavby. Ekologický stav a dobrý vzhled mnoha koryt sice byl obětován jejich technickým úpravám, k vytvoření dostatečné povodňové průtočné kapacity a k zajištění odpovídající ochrany okolní zástavby to přesto nestačilo.

V dnešní době je třeba začít tuto situaci přehodnocovat. Po povodních uplynulých let bychom měli být obezřetnější vůči nedostatkům v zajištění ochrany zástavby. Roste zájem o ekologické funkce vodních toků, o jejich dobrý vzhled, pobytovou a rekreační hodnotu. V těchto ohledech tradičně technicky řešená koryta spíše nevyhovují. Měli bychom si uvědomovat, že vodní toky mohou i v zastavěných územích plnit svoje vodohospodářské funkce, mohou mít dostatečnou povodňovou průtočnou kapacitu, a přitom mohou vypadat víc jako potoky a řeky, než jako kanály. Mohou být oživené rybami a dalšími vodními živočichy, mohou nabízet zajímavé pobytové a rekreační příležitosti lidem ve městech a obcích, mohou se mnohem aktivněji uplatňovat v parkových úpravách. Obce a města si více než dříve uvědomují hodnotu svého území a dostávají se k poznání, že jejich intravilánový prostor je příliš cenný na to, aby se nalézal v degradovaném stavu a funkce vodních toků byly redukovány jenom na odvádění čehosi nežádoucího někam pryč.

V této situaci se objevuje nový typ vodohospodářského řešení, který sleduje současně několik cílů. Zlepšit podmínky průběhu povodní v daném sídle, zlepšit ekologický stav vodního toku a podpořit pobytové a rekreační využití prostředí vodního toku a jeho okolí. Takové řešení se může označovat pojmem intravilánová revitalizace nebo přírodě blízká protipovodňová úprava vodního toku v zastavěném území nebo v jeho blízkosti. Revitalizačně pojaté protipovodňové úpravy se snaží, nakolik to ve stísněných podmínkách sídel je možné, vodním tokům opět vracet alespoň část jejich prostoru – dílem pro zvětšení povodňové průtočnosti, dílem jako prostor pro obnovu ekologicky žádoucí členitosti. Odtud jedna ze základních úloh intravilánových revitalizací – rozvolňování vodních toků do přírodě bližších tvarů.

Při provádění těchto opatření by měli co nejblíže spolupracovat obce a města se správci vodních toků. O finační podporu lze žádat Opearční program Životní prostředí Ministerstva životního prostředí.
Obrázky:
R1
Jednoúčelově řešené koryto vodního toku v intravilánu. Technická úprava znamená ekologickou degradaci, bídný vzhled a nízkou pobytovou a rekreační hodnotu prostředí.
R2
I kapacitní koryto s technicky řešenými břehy může být vhodně zapojeno do zástavby. Dvě přednosti městského náhonu v Ulmu: Přírodě blízké dno koryta a přístupnost pro lidi.
R2
Technicky upravený úsek řeky Wertach v Augsburgu, který dosud nebyl revitalizován.
R2
Úsek řeky Wertach na horním okraji Augsburgu, který byl v roce 2007 revitalizován rozšířením a rozvolněním do přírodě blízkých tvarů.
R2
Úsek řeky Wertach v Augsburgu, revitalizovaný v letech 2008 – 2009. Rozvolnění, mírně sklonité a členité břehy, přírodní charakter dna koryta, přístupy pro lidi, vyhlídková cesta podél řeky.
R2
Revitalizovaný úsek řeky Wertach v Augsburgu v zimním období.
R2
Úsek řeky Wertach v Augsburgu, v němž byl v rámci revitalizace odstraněn starý jez a nahrazen migračně prostupnou balvanitou rampou.
R2
Ani za cenu totální ekologické degradace se nemusí spolehlivě uplatňovat hlavní účel technické úpravy, naopak zrychlování a zesílená koncentrace povodňové vlny v upraveném korytě může průběh povodně zhoršit. Jílovský potok na Děčínsku je prakticky v celé délce takto a podobně upraven, přesto povodeň v roce 2010 vyplavila části zástavby v údolí.
R2
Jeden ze závěrečných úseků revitalizace řeky Isar v Mnichově. Po dokončení celého projektu v roce 2011 bude ve městě revitalizováno téměř 9 kilometrů řeky. Rozšíření a rozvolnění kynety na úkor bermy, přírodě blízká, migračně prostupná kyneta, přístupnost vodní hladiny, úpravy příznivé pro oddech obyvatel.
R2
Prostředí měst obohacují také vodotrysky a jiné vodní hrátky. Fontána „Pampeliška“, postavená v roce 2010 ve Vlašimi v rámci projektu regenerace středu města.
R2
Vodní prvky v lázeňském parku v Poděbradech, vybudované v roce 2009.
R2
Vodní kaskáda na dolním náměstí v Žilině na Slovensku. Sledování a poslech tekoucí vody mimořádně zpříjemňují pobyt ve městě, zvláště za horkých letních dnů.

Komentáře na této stránce jsou zakázány.