Říční plavba

Významné úseky Labe a Vltavy byly v minulosti technicky upraveny. Tyto úpravy sloužily také zemědělství a využívání vodní energie, jako jejich hlavní účel ale bylo vždy uváděno zesplavnění. Kvůli plavbě jsou dodnes tyto řeky udržovány ve stavu, který znamená ztrátu prostorového rozsahu vodního toku, ztrátu tvarové a hydraulické členitosti a deformaci celkového průtokového režimu, včetně omezení tlumivých povodňových rozlivů do nezastavěných niv. Tedy ve stavu, který není ekologicky příznivý a jako takový se v současné době nesrovnává s požadavky evropské právní úpravy v oblasti vodního hospodářství. Tyto skutečnosti vážně zpochybňují často deklarované téze o ekologičnosti lodní dopravy.

Udržování vodních toků v nepříznivém stavu může být akceptováno, pokud je přiměřeně vyváženo jiným společenským zájmem. Zde vzniká v souvislosti s plavbou závažná otázka, neboť říční plavba na českých řekách je v hlubokém útlumu,  využití stávajících plavebních cest představuje pouze stín jejich funkčnosti v dobách minulých a investice, požadované pro její oživení a dosažení rentability, se jeví jako nepřiměřeně velké. Je oprávněné udržovat největší české řeky v ekologicky degradovaném stavu a vynakládat na to nemalé prostředky kvůli plavbě, která je prakticky okrajovou záležitostí?

Je zřejmé, že současná ekologická degradace splavných úseků našich řek přesahuje míru nezbytnosti a přiměřenosti. Pokud se říční plavbě podaří najít novou hospodářskou dynamiku, je nezbytné, aby současně nalezla kvalitativně nové způsoby soužití s prostředím řek a niv, umožňující významná zlepšení jejich ekologického stavu. Pokud by se to nemělo podařit, pak nemá plavba na českých řekách více místo než v několika krátkých trasách rekreačních parníčků.

Jak by měla konkrétně vypadat nová kvalita soužití s řekami, aby mohla být plavba i z hlediska ekologického stavu toků akceptována? Funkční migrační zprostupnění plavebních stupňů je nezbytným, ale zdaleka ne postačujícím minimem. Nutná jsou opatření, která v celé délce splavných toků významně zvětší, respektive obnoví prostorový rozsah a přírodě blízkou tvarovou členitost vodních prvků krajiny, zvětší rozsah říčních pásů s přirozeným průtokovým režimem, aktivují přirozené mechanismy tlumení průběhu povodní. V úvahu připadají například tato dílčí opatření:

• Rozvolňování břehových partií.
• Snižování úrovně a rozvolňování tvarů říčních berem.
• Aktivace ploch pro přirozené povodňové rozlivy odsazováním linií protipovodňových hrází dál od řečiště.
• Opětovné napojování odříznutých postranních ramen a podobných vodních prvků, která dosud hynou v izolaci od přirozeného průtokového režimu.
• Přírodní a krajinářská rehabilitace dílčích ploch v říční nivě, které jsou v současnosti v ekologicky degradovaném stavu. S napojením na říční průtokový režim a po vhodných krajinářských zásazích, jimiž mohou být například dílčí terénní korekce, hloubení tůní a mokřadních sníženin nebo rekonstrukce porostů, se mohou uplatnit jako hodnotná biocentra.
• Celkové zlepšení vztahu správy vodních toků k břehovým porostům dřevin.

Obrázky:

Labe u Čelákovic. Současné využití existující plavební cesty je velmi slabé.

Úsek Labe pod plavební komorou u Čelákovic není splavný, komora není užívána. Její postavení bylo příkladem nezodpovědného postupu tak zvanou salámovou metodou – postavit kus….a navazující stavby se již někdy vynutí.


Zesplavňovací úprava Vltavy v Českých Budějovicích, provedená v roce 2009, ukazuje, jak to naši zesplavňovači myslí se soužitím plavby s řekou. Přestože zde byly vynaloženy značné prostředky z veřejných zdrojů, pro ekologický stav řeky se neudělalo nic. Byly vytvořeny geometricky pravidelné tvary kynety a berem, jaké jsou v pokročilejších zemích EU odstraňovány při revitalizacích řek.