Snižování znečištění vod

Jakost a znečištění povrchových vod

Vývoj jakosti povrchových vod

Přestože se od roku 1989 výrazně zlepšila kvalita
povrchových vod v ČR, jsme ještě daleko od stavu, který lze považovat za
uspokojivý. Problematické jsou především toky s menší vodnatostí a vysokou
kumulací zdrojů znečištění (Bílina, Mandava, dolní tok Odry, Chomutovka,
Litavka) nebo vodní nádrže, které jsou sužovány eutrofizací nebo sedimenty
s obsahem nebezpečných látek.
Vývoj jakosti vodních toků
můžeme hodnotit například na základě koncentrací sedmi vybraných ukazatelů
znečištění (obr. 1). Organické znečištění lze vyjádřit ukazateli jako je BSK5 a CHSKCr, koncentraci živin nejčastěji
reprezentují N-NO3 - a celkový fosfor. Těžké
kovy reprezentuje kadmium (Cd). K dlouhodobě nejhůře klasifikovatelným látkám
se řadí adsorbovatelné organicky vázané halogeny (AOX). Mikrobiologické
ukazatele reprezentují termotolerantní (fekální) koliformní bakterie (FKOLI).
Zatímco u většiny ukazatelů se situace za posledních dvacet let výrazně
zlepšila, poměrně nepříznivě se vyvíjí znečištění AOX a FKOLI

Rozhodující vliv na jakost povrchových vod mají
antropogenní vlivy. Pro základní rozlišení se zdroje znečištění dělí na bodové a difúzní(plošné).

Bodové zdroje znečištění

Mezi bodové zdroje
patří čistírny odpadních vod, průmyslové zdroje, odpadní vody z menších
sídel a další specifické zdroje. Odpadní vody lze
rozdělit podle původu na komunální, průmyslové, z energetiky, ze zemědělství a
na ostatní. Trend vývoje množství
znečištění vypouštěného z bodových zdrojů do povrchových vod je hodnocen pěti
základními ukazateli (BSK5, CHSKCr, nerozpuštěné látky-NL, nutriety N anorg. a
P celk.) a vyjadřuje látkový odtok daného znečištění ovlivňující jakost
povrchových vod. Vývoj vypouštěného a zpoplatněného znečištění od roku
1990 ukazuje, že mezi roky 1990 a 2008 došlo k snížení vypouštěného
znečištění v základních ukazatelích (tabulka 1).
Díky
skutečnosti, že se v technologii čištění odpadních vod u nových a
intenzifikovaných čistíren odpadních vod cíleně uplatňuje biologické
odstraňování dusíku a biologické nebo chemické odstraňování fosforu, došlo ke
snížení vypouštění těchto látek z bodových zdrojů znečištění.

Zvlášť nebezpečné látky

Řada chemických
látek, která vzniká při průmyslové výrobě, má velmi nebezpečné vlastnosti.
Mohou být nejen toxické, karcinogenní nebo mutagenní, ale díky své perzistenci
a schopnosti bio-akumulace přetrvávají dlouhá desetiletí v přírodě, kde se
hromadí v potravním řetězci. Tyto látky můžou navíc cestovat na obrovské
vzdálenosti a ohrožovat životní prostředí a zdraví lidí daleko od místa jejich
původu. Nedaří se je udržet pod kontrolou, unikají během výrobního procesu,
uvolňují se z výrobků a odpadu nebo jsou přímo vypouštěny do přírody, kde
nejčastěji skončí právě ve vodním prostředí. Jakmile se tyto látky uvolní do
prostředí, jejich likvidace je velmi obtížná a nákladná. Nevyčíslitelné jsou i
škody na lidském zdraví a životním prostředí způsobené dlouhodobým působením
nebezpečných látek. Evropská unie identifikovala ty nejvíce nebezpečné látky
pro vodní prostředí, tzv. prioritní nebezpečné látky, které by měly jednotlivé
členské státy zcela eliminovat z vodního prostředí do dvaceti let.

V uplynulých dvaceti letech se
podařilo snížit i vypouštěné množství nebezpečných a zvlášť nebezpečných
závadných látek. Nicméně ani čističky odpadních vod, ani žádná jiná technologie„end
of pipe“ (opatření na konci trubky) tento problém nebezpečných látek nemůže
vyřešit. Většinou ho pouze přenese na jinou složku přírody nebo ho odsune do
budoucnosti. Jediným skutečným řešením
je nahrazení nebezpečných látek bezpečnějšími alternativami vždy, když je to
možné. Tento princip „substituce“ je zakotven i v evropské legislativě
známé pod zkratkou REACH.

Plošné zdroje znečištění

Plošným (difúzním)
znečištěním se rozumí znečištění, které se do vod povrchových dostává především
splachem z okolní zemědělsky obdělávané půdy, případně aplikací rozstřikem,
atmosférickou depozicí a v neposlední řadě i přísunem znečištění z rozptýlených
zdrojů splaškových vod (volné kanalizační výusti v obcích, zasakování
nečištěných splaškových vod do horninového prostředí). Plošným znečištěním
dochází ke kontaminaci vod zejména dusíkem, fosforem a pesticidy. Kromě
znečištění z bodových zdrojů je plošné znečištění jedním z nejvýznamnějších
vlivů, který určuje výslednou jakost vod a tím i stav vodních útvarů.
Problematika plošného znečištění je úzce spjata s plošnou vodní erozí. Ta má za
následek nejen snižování orniční vrstvy půd, ale i zhoršování jejich
fyzikálních a chemických vlastností a zhoršení vodního režimu. Smyvem půdy se
dostávají do vodních toků spolu se zemitými částicemi i živiny, zejména fosfor,
dusík a docházi k velmi nežádoucímu jevu
- eutrofizaci.

Eutrofizace

Jedná se o proces
obohacování povrchových vod o živiny zejména dusíkem (N) a fosforem (P).
Přirozená eutrofizace je způsobena vyluhováním dusíku a fosforu z půdy a
rozkladem odumřelých organismů. Antropogenní eutrofizace vod vzniká splachem
dusíkatých a fosforečných hnojiv z polí, splaškovými vodami se zvýšeným obsahem
fosforečnanů (saponáty, fekálie apod.) Vlivem eutrofizace vod dochází k
přemnožení sinic a bakterií, které zhoršují použitelnost vodních nádrží pro výrobu pitné vody i rekreaci. Při jejich
rozkladu se mohou také uvolňovat toxiny,
jež způsobují např. četné alergické reakce. Zmineralizované
živiny odnášejí řeky většinou až do moře, kde působí vážné problémy
mořským ekosystémům. Ty na přísun živin reagují stejně jako naše přehrady.
Rychle zde bují řasy, rozmnožují se i jedovaté druhy a po odumření řas chybí ve
vodě kyslík.

Havarijní znečištění

Havárie je zákonem o vodách definována jako mimořádné

závažné zhoršení nebo mimořádné závažné ohrožení jakosti povrchových nebo
podzemních vod. V rámci tohoto provozního řádu je za havárii považován rovněž
neovladatelný únik závadných látek do veřejné kanalizace. Za havárii se vždy
považují případy závažného zhoršení nebo ohrožení jakosti vod ropnými látkami,
zvláště stane-li se tak v ochranných pásmech vodních zdrojů, a případy
technických poruch a závad zařízení k zachycování, dopravě a odkládání těchto
látek. Mimořádné závažné zhoršení jakosti vod je signalizováno zpravidla
závadným zbarvením, zápachem, tvorbou usazenin či tukovým povlakem.

Každoročně
dochází i v České republice k velkému počtu havárií, které postihnou vodní prostředí, někdy s fatálními důsledky.
Jejich počet se naštěstí snižuje. Velmi častým původcem havárií  bývá
doprava. U mnoha havárií se ale původce nepodaří zjistit. Možná byste čekali,
že havárie nejčastěji působí technické závady, ale hlavní příčinou je lidské selhání (tabulka 2). Likvidace havárie bývá náročná a výše způsobené škody je často
závislá na rychlém odhalení a nahlášení havárie.

Možnosti nápravy

Zlepšování jakosti
vod je dlouhodobý a náročný proces. Zahrnuje výstavbu ČOV a napojování sídel na
kanalizační systémy, nahrazování nebezpečných látek ve výrobě, zkvalitnění čištění
průmyslových vod, zvyšování bdělosti kontrolních orgánů, občanů, profesních
sdružení (sportovní rybáři) i ekologických neziskových organizací při
odhalování zdrojů znečištění a havárií. Opomíjeným
prostředkem je použití ekosystémů při samočištění vody, což zahrnuje především
tvorbu nárazníkových pásů podél vodních toků a nádrží (travnaté pásy, mokřady),
které zachycují splachy z plošných zdrojů. Zpomalení odtoku vody z krajiny
a dobrý
ekologický stav vodních toků a jejich okolí rovněž
výrazně posiluje jejich samočistící efekt.

Důležitým prvkem pro
ochranu vod a zlepšování jejich kvality je celá řada legislativních nástrojů,
především pak Rámcová směrnice o vodách. Ta si klade za cíl do dvaceti let odstranit z vodního prostředí
nejnebezpečnější chemikálie, tzv. prioritní nebezpečné látky. Bohužel implementace legislativních nástrojů
je nejen v České republice, ale i v dalších členských státech EU
nedostatečná, především díky silnému tlaku průmyslové lobby. Jako příklad lze
uvést jednotlivé Plány oblastí povodí, které podle výše zmíněné směrnice mají obsahovat konkrétní navrhovaná
opatření na snížení/eliminaci znečištění konkrétními prioritními nebezpečnými
látkami. Jak dokazuje studie
Greenpeace, nic takového tam nenajdete.

Zpracoval: Jan Freidinger